Rodinné konstelace

Vymezení pojmu KONSTELACE

  • „nástroj, jenž se užívá k tomu, aby učinil viditelnými obvykle skryté síly, které působí v lidských vztazích“(B. Hellinger)
  • „metoda osobního růstu a sebepoznání“ (Bílý)
  • Konstelace můžeme označit jako metodu, techniku, přístup či terapii. Všechny termíny jsou použitelné. Závisí to mimo jiné od míry hloubky a komplexnosti s níž pracuje facilitátor konstelace.

 

Přínos konstelací:

  • Sebepoznání
  • Poznání našeho rodu
  • Příležitost „rozklíčovat“ vztah k matce a k otci
  • Přijetí svého násilníka i znásilnění
  • Můj vztah k penězům
  • Vztah k mužům/ženám
  • Vztah k sexuální energii
  • Vztah k potratům
  • Pochopení a přijetí
  • Sebeuvědomění, vyrovnanost a spokojenost
  • Přivedení k pokoře, k odpuštění
  • Úcta osudu jednotlivců v našem rodu
  • Úcta ke konstelacím
  • Úcta k sobě
  • Úcta ke Stvořiteli

 

BERT HELLINGER 

Otec konstelací

Při vedení konstelací se do naší známé a přístupné sféry bytí dostává „něco“ ze sféry jiné, kterou také nazýváme sféru „skrytou“, zviditelňuje se to.

Helilnger o sobě říká, že rodinné konstelace „neobjevil“, ale „našel“.

 

 

„Skutečnost se musí brát taková, jaká je.“
Bert Hellinger

 

Fenomenologický způsob práce je podstatou rodinných konstelacích podle Helingera.

  • Fenomenologický přístup ke konstelacím, Hellinger říká, že nevychází z žádné vědy, ale vlastního pozorování. Pravda je pro něj něco, co vychází z „vnitřního vidění“ a má platnost jen pro daný okamžik.
  • Fenomenologický přístup znamená přistupovat k lidem s láskou. Tzn. uznat, že každá věc, taková jaká je, je pěkná a dobrá, sledovat to, co efektivně pomáhá lidem, nechávat se ovlivnit celým kontextem bez toho, aniž by ho facilitátor pochopil. Nezbytnou dovednosti je být v souladu se smrtí i životem, štěstím i neštěstím, vinou i nevinou. Vnímat v systému každého, vše, i to nepřítomné, vnímá pospolu protiklady, dobro i zlo. Potřeba akceptace osudu každého jedince, rodiny, i problémů, které mají.

 

 

„Důležité je bez úmyslu pomáhat, bez strachu z toho, co by se mohlo ukázat a co by mohlo být pro mě ohrožující.“
Bert Hellinger

 

 

ZÁSADY FACILITÁTORA

Tři zásady pro facilitátora a jeho vnitřní postoj (Helinger)

  • bez strachu
  • bez úmyslu
  • bez osobní lásky 

Čtvrtá zásada  pro facilitátora a jeho vnitřní postoj (Nelles)

  • pozornost

Základem je:

  • úcta vůči rodičům, vůči starším,
  • rovnováha v systému,
  • vymezení místa každému ze systému.

Facilitátor vede konstelaci k urovnání  vztahu  mezi obětí a pachatelem. Facilitátor svým způsobem ošetřuje vztahy v systému a navrací je do stavu, v jakém by měly být.

 

Bhagat Zeilhofer a Čitta Šárka

 

 

ŘÁD LÁSKY

 

Pravidla, principy, životní moudrosti, která jsou zapsána v systému a se kterými se během práce s konstelacemi setkáváme

  • OSOBNÍ svědomí, které je vědomé, podřizuje se normám systémů, ve kterých se jedinec pohybuje
  • RODINNÉ svědomí, které skrze nás působí, aniž je cítíme
  • KOLEKTIVNÍ (nejvyšší) svědomí, které není vědomé, je nadřazeno i jakýmkoliv zákonům náboženským, společenským

  Kolektivní svědomí je silnější a přesahuje svědomí osobní. (Helinger)

Na osobní svědomí působí 3 základní potřeby, které ovlivňují naše vztahy a směřují naše jednání v životě

  • potřeba sounáležitosti (potřeba vztahu)
  • potřeba udržovat rovnováhu mezi dáváním a přijímáním
  • potřeba bezpečí (řád, priority)

 

 

NARUŠENÍ SYSTÉMU:


SOUNÁLEŽITOSTI

  • Přerušený pohyb – Přerušený tok energie v systému, nejčastěji k matce nebo otci, partnerovi (dítě cítí, že ho matka nebo otec nepřijímá, nedojde k výměně lásky).
  • Identifikace – Zastoupení opomenutého, vyřazeného člověka (člověk přejímá postoje či pocity od někoho jiného z předcházející generace).
  • Následování – Jedinec nejčastěji následuje zemřelého člena systému, projevuje se často nemocí, touhou spáchat sebevraždu, atd.

 

ROVNOVÁHY

  • Neúcta – parentifikace:  Nevážení si darů života. Neuznání, že někdo patří do rodiny. Neúcta k právu patřit do rodinného systému. Případ, kdy děti se cítí být výše, než rodiče, nemají k nim úctu.
  • Napodobení (imitace) – Dítě navenek stojí s matkou, ale chová se jako otec (po rozvodu).
  • Převzetí pocitů nebo postojů někoho jiného, zapletení – Dítě převezme pocity za toho, kdo nepřijme své pocity (např. za mámu). Jedinec nevědomě převezme osud nějakého předka a ten prožívá.

 

BEZPEČÍ – ŘÁDU

  • Triangulace – Zatahování někoho třetího (nejčastěji dětí) do tématu dvojice, rodičů.
  • Rodičovství – Když jeden rodič nepřijal svého otce nebo matku, dítě se staví za něj (babičku, dědečka).
  • Dvojitý přesun – Přesun zloby nebo jiné emoce, v jednom případě pochopitelné, přes identifikaci do druhého vztahu, přesun emoce „odůvodněné“ na neodůvodněnou (zlobí se na tebe jako dědeček na svou ženu).

 

 

„Svobodní a silní, můžeme být až tehdy, když uspořádáme svůj vztah ke členům naší rodiny a jejich osudům.“
Wilfried Nelles

 

 

DĚTSKÁ LÁSKA – DOSPĚLÁ  LÁSKA

Oddělení se z dětské lásky do dospělé lásky je velmi bolestivé, proto se mu vyhýbáme.

 

 

Druhy konstelací

  • Konstelace na původní rodinu
  • Konstelace na stávající rodinu
  • Konstelace na vnitřní rodinu
  • Partnerské konstelace
  • Firemní konstelace
  • Finanční konstelace
  • Školní konstelace
  • Konstelace nemocí
  • Konstelace minulých životů

 

Pozn. Více informací o principu a technice stavění konstelací lze najít i na Wikipedii.