Pokud by byl přirozený vývoj dítěte takový jaký má být, byli bychom všichni duševně dospělí a žili bychom v harmonických vztazích a vzájemné úctě.
Naše vztahy jsou disharmonické a úcta jeden k druhému je minimální. To je jasný důkaz naší nedospělosti.
Stát se vyrovnanou dospělou osobností není snadné, protože nás ovládají převzaté programy chování, emoční bloky a traumata z dětství. Pokud chci být dospělý, je třeba se osvobodit.

Jak se tedy stát duševně dospělým, když věk ani rozhodnutí nestačí na to být dospělým?
Je třeba se napojit na své podvědomí, regresí se vrátit do dětství a zde zpětně získat a napravit vše tak, jak to mělo být a nebylo.

 

FÁZE VÝVOJE DÍTĚTE K DOSPĚLOSTI kontrola

 

KOJENEC – důvěra, bezpečí / od narození do 18 měsíců /
Zavřete oči, představte si sebe jako kojence a vnímejte své pocity.
Dávají vás mamince do náruče. Chce vás, nebo vás odmítá?
Máte pocit bezpečí?
Dostává se vám péče a lásky?
Víte, že se o vás maminka vždy postará, že vás ochrání?
Negativní pocity v dospělosti.
Nedovoluji si požádat o to, na co mám právo a respektovat potřeby druhých.
Mám strach z blízkosti, z doteků, ze života, nedůvěry, zranitelnosti, odloučení.

 

BATOLE – hranice, respekt / 18 měsíců až 3 roky /

Zavřete oči, představte si sebe jako batole a vnímejte své pocity.
Poznáváte a objevujete svět kolem sebe?
Víte co si můžete dovolit a co ne?
Rozumíte a chápete, proč něco můžete a něco nemůžete dělat? Rozumíte a chápete vše, co po vás rodiče chtějí?
Dostáváte dostatek svobody k poznávání a dostatek chvály za vše, co se vám samostatně podaří?
Negativní pocity v dospělosti.
Mám špatný pocit, když musím odmítnout a když jsem odmítnut.
Odmítám i když nemusím, jsem zatvrzelý.
Vynucuji si to, o čem si myslím, že na to mám právo, nebo jsem uražený.
Souhlasím, i když souhlasit nechci.
O nic nežádám, bojím se odmítnutí.
Nerespektuji odmítnutí a dělám to, co chci já, nebo reaguji podrážděně.
Mám špatný pocit, když nesouhlasím a když někdo nesouhlasí se mnou.
Mám často neoprávněný pocit viny.
Bráním se, i když nemusím.
Bojím se svojí i cizí závislosti.
Cítím se špatně, pokud nemohu pomoci.
Cítím se trapně ve společnosti lidí, kteří se nechovají dle mých představ.

 

PŘEDŠKOLNÍ VĚK – sebeúcta, sebeuvědomění / od 3 do 6 let /

Zavřete oči, představte si sebe v předškolním věku a vnímejte své pocity.
Cítíte se dobře ve společnosti dětí i dospělých?
Rodiče po vás nechtějí víc, než čeho jste schopni?
Dostáváte na své otázky odpovědi, kterým rozumíte?
Seznamujete se přirozeně se svým tělem a s tím, že existuje i jiné pohlaví než vaše?Vnímáte, že tělesné dotyky jsou příjemné a vaši rodiče vám dovolí se s nimi mazlit?
Nepotlačují, ale ani nijak nepodporují vaše poznávání sexuality?
Jste spokojeni se svými schopnostmi a sám se sebou?
Negativní pocity v dospělosti.
Jsem přehnaně sebekritický, nesebevědomý.
Znevažuji, co se mi podařilo a soustředím pozornost na své chyby. Ponižuji a shazuji sám sebe i ostatní, zabývám se tím, co si o mně myslí.
Beru na sebe zodpovědnost za druhé.
Cítím se ponížen, nebo pohoršen.
Buď dostanu vše, co chci, nebo nechci nic.
Vše je buď kladné, nebo záporné, nic mezi tím není. Mám pocit osamělosti.
Nedokáži dát důvěru druhým a respektovat je.
Vyžaduji, aby vše bylo přesně podle mých představ.
Stále se přesvědčuji, že jsem udělal vše správně.
Na nic se neptám, mám pocit, že jsem hloupý.
Nemám trpělivost cokoli vysvětlovat.
Nemám rád otázky, které považuji za hloupé.
Pokud se mi něco nedaří, ztrácím zájem v tom pokračovat.

 

ŠKOLNÍ VĚK – sebedůvěra / od 6 do 12 let /

Zavřete oči, představte si sebe ve školním věku a vnímejte své pocity.
Cítíte se dobře v kolektivů svých vrstevníků?
Nebojíte se být jiný než ostatní?
Dokážete se zastat někoho, koho ostatní vylučují?
Dokážete být tím, kým chcete být?
Když se porovnáte se svými rodiči, dokážete to co oni, anebo máte pocit, že oni nedokázali nic, na co by mohli být hrdí? Tvoříte si vlastní názory, které dokážete obhájit, nebo se snadno necháte přesvědčit někým, koho považujete za autoritu?
Když dostanete úkol, snažíte se ho dokončit, nebo když vám to nejde, vzdáváte se?
V kolektivu se cítíte uvolněně a chováte se spontánně, nebo se držíte stranou a nenavazujete nové kontakty?
Negativní pocity v dospělosti.
Nedokáži se začlenit do společnosti lidí své generace.
Cítím se nepřijímaný a odsuzovaný.
Nezačleňuji se do žádných skupin a jejich aktivit. Mám pocit, že jsou uzavřené a já mezi ně nepatřím.
Nedokáži veřejně vystupovat a hovořit k lidem.
Když si dám, nebo dostanu nějaký úkol, tak ho odkládám.
Nedokáži systematicky pracovat, nemám dostatek sebedisciplíny, nedodržuji sliby, jsem nespolehlivý, nevěřím si, že to dokáži, vzdávám se.
Jsem nesoutěživý, neumím vyhrávat a stydím se být poslední.

 

PUBERTA – sebevědomí / od 12 do 15 let /

Zavřete oči a představte si sebe v období puberty.
V tomto období se projevuje vše, co jsme v předešlých obdobích dostali či nedostali.
Chováte se přirozeně ve společnosti druhého pohlaví?
Jste uvolnění a spontánní ve společnosti přátel?
Jste kritičtí, ale neodsuzujete?
Znáte svoji hodnotu a nepovyšujete se, nebo neponižujete?
Negativní pocity v dospělosti.
Ve společnosti se cítím nejistě, bojím se cizích lidí, nevím co si o mně myslí, mám pocit nepřijetí.
Posuzuji, odsuzuji, hodnotím, s ničím nejsem dost spokojený. Kriticky hodnotím svůj vzhled, své tělo.
V intimních vztazích se neumím uvolnit.
Jsem závislý na názorech a úsudcích jiných.
Nedokáži si stát za vlastním názorem.
Utíkám před zodpovědností.
Jsem sebedestruktivní, /kouření, alkohol, drogy/.

 

DOSPÍVÁNÍ – tvorba osobnosti / od 15 do 20 let /

Zavřete oči a představte si sebe v období dospívání.
Vnímáte, že máte právo obhajovat svůj názor a vzdát se ho pokud zjistíte, že není správný?
Dokážete ustoupit bez špatného pocitu, pokud zjistíte, že svůj názor obhájit nemůžete?
Znáte své hranice, kdy máte právo říci ne a dokážete si je sám před sebou obhájit?Hledám si partnera podle toho, že sním chci být a ne podle toho, že bez něj nemohu být?
Znáte svoji hodnotu a umíte se uplatnit?
Volíte si svoji budoucnost podle toho co vás baví a ne podle toho co si o sobě myslíte vy a ostatní?
Negativní pocity v dospělosti.
Neumím se zastat sama sebe ani druhých.
Reaguji podrážděně, agresivně, nedokáži mít nadhled a říkat ne. Vzdoruji, i když nemusím, nerespektuji druhé, názory s kterými nesouhlasím, mě nezajímají.
V partnerských vztazích prosazuji jen vlastní představy, odmítám hodnocení své osoby.
Přizpůsobuji se všem a všemu.

 

DOSPĚLOST – seberealizace / od 20 let /

Zavřete oči a přestavte si, že máte před sebou celý život.
Nevíte a nepotřebujete vědět co vás čeká. Víte, že vše co vás v životě potká dokážete zvládnout?
Negativní pocity dospělosti.
Nedokážu se o sebe postarat, jsem závislý na druhých.
Neřeším problémy, nebo se je snažím odkládat.
V práci mám problematické vztahy, práce mě nebaví
Mám nedůvěru vůči opačnému pohlaví, rozlišuji mezi jejich schopnostmi, zpochybňuji je a nevážím si jich.

Pokud jste zjisti, že jste získali vše tak jak má být a jste takoví jací máte být, jste dospělí. Pokud jste vnímali, že není vše jak má být, je na vás, zda tak chcete žít, a nebo se chcete osvobodit a být dospělí.

pozn. Autorem článku je pan Miroslav Procházka

Výše emoční inteligence určuje rozsah toho,
zda budeme v životě prožívat radost, Lásku, vnitřní klid, či žít v chaosu.

Pod pojmem inteligence si představujeme schopnost se učit
a racionálně řešit úkoly, zadání a problémy.
Racionálně myslet znamená nenechat se ovládat emocemi.
Silné emoce způsobují vypnutí racionálního myšlení.

Obecně lze inteligenci definovat jako schopnost vnímat,
orientovat se a řešit složité situace a úkoly.

Čím vyšší je naše emoční inteligence,
Tím snadnější můžeme mít život.

Inteligenci můžeme rozdělit na racionální, měřitelné IQ.
Což je naše rozumová schopnost.
A na emoční, těžko měřitelné EQ,
což je schopnost vnímat pocitově.

IQ je vrozené a máme jen malý vliv na to,
abychom dosáhli vyšších hodnot.

EQ je také vrozené, ale pokud máme jeho hodnoty nízké,
nemusí to být jen vrozené, ale je to dáno tím,
jaké okolnosti měli vliv na náš vývoj v dětství.

O tom jak ovlivňuje náš život IQ víme mnoho.
O tom jak ovlivňuje náš život EQ, víme velmi málo.

IQ a EQ se mohou vzájemně doplňovat a ovlivňovat.
Díky vysokému IQ,, můžeme mít vysoké EQ.

Emoční inteligence má 5 hlavních vlastností

1. Sebevědomí
2. Sebevědomí lze definovat jako schopnost rozpoznat
3. a porozumět našim emocím, což nás vede k osobnímu růstu.
4. Tedy ke všemu, co nás ovlivňuje a zároveň k tomu,
5. jak my sami ovlivňujeme druhé.
Zdravé sebevědomí se vyznačuje realistickým sebehodnocením,
sebereflexí a smyslem pro humor.

Je třeba si uvědomit rozdíl mezi humorem a výsměchem.
Ten, kdo se vysmívá, smysl pro humor nemá.
To je projev nízké emoční inteligence a nízkého sebevědomí.

2. Samoregulace
3. Samoregulace je schopnost ovládat negativní emoce,
4. pozastavit veškeré soudy, hodnocení
5. a předsudky dřív, než daná situace nastane.
Samoregulace je důvěryhodnost, čestnost, poctivost, bezúhonnost,
otevřenost ke změnám a schopnost rozeznat to, co se mne týká a co ne.

Samoregulace je nebýt vztahovačný.

3. Motivace
4. Motivace je rozhodnutí dělat věcí nad rámec nutnosti.
5. Vede k vytrvalosti a k dosažení cílů.
Mezi klíčové znaky motivace patří optimismus /i při neúspěchu/,
úsilí dosáhnout daného předsevzetí a schopnost najít řešení..

4. Empatie
5. Empatie je vrozená schopnost intuitivně se vcítit do druhých lidí
6. a to i přesto, že na nás působí negativně.
Pokud jsme vysoce empatičtí, jsme přecitlivělí
a to znamená, že máme nízkou emoční inteligenci.

Empatie má být užitečná a prospěšná.

5. Sociální dovednosti
6. Sociální dovednost je jedním z nejdůležitějších atributů emoční inteligence.
7. Jedná se o schopnost navázat a udržet vztah s druhými lidmi.
Do sociálních dovedností patří:
Komunikativnost, schopnost včlenění se do společnosti,
intuice, všestrannost, efektivní spolupráce,
umění jednat, vyjednávat, vést, řídit a motivovat lidi k úspěchu,
smysluplná činnost a schopnost řešit problémy.

V případě neúspěchu se nedat odradit a hledat jiná řešení,

Emoční inteligence se vyvíjí v dětství.
Pokud jsme vyrůstali ve zdravém emocionálním prostředí,
je vysoce pravděpodobné, že naše EQ bude vysoké.

V průběhu našeho dětství se mohly odehrát traumata,
která způsobily, vypnutí našich emočních schopností.

Chybí nám životní energie a schopnost prožívat pozitivní emoce.

Jako děti jsme mohli slyšet fráze:
„Nebreč. Nic tak strašného se nestalo.
Už jsi velký kluk. Kluci nebrečej.
Přestaň kňučet a udělej to, co ti říkám.“

Takovéto a podobné výroky potlačují naše emoční vnímání.
Jedná se o zdánlivě nevinné věty, které dokáží bolet.

Děti, jež slýchaly často takovéto výroky,
mohou být přecitlivělé a v dospělosti se chovat se nedospěle.

Vysoké EQ znamená mít schopnost využívat emoce ve svůj prospěch
a nenechat se jimi ovládat.

Děti, kterým byl umožněn přirozený vývoj,
to je bezstarostné dětství a nepodmíněná Láska rodičů,
takovéto děti využívají EQ ve svůj prospěch, bez nutnosti sebeovládání.

Jejich emoční jednání je přirozené, spontánní
a v dospělostí mají dobré předpoklady být úspěšné.

Mnoho z nás takové štěstí nemělo.
Výhodou emoční inteligence je, že ji můžeme získat,
a to v podstatě v každém věku.

pozn. Autorem článku je pan Miroslav Procházka

Naše ego je ohroženo naším osvobozením se. Ztrácí nad námi kontrolu a tak dělá vše pro to, abychom se nedostali k informacím, které máme uloženy ve svém podvědomí a které nás vedou k osvobození. Toto ego nám v naší mysli vytvořilo labyrint falešných představ a přesvědčení, kterých je třeba se zbavit.

Na epigenetické úrovni jsme zdědili milióny let zkušeností, které našim předkům pomáhaly přežít v dobách dávno minulých. Řídíme se miliony let starými zkušenostmi a neumíme využít tisíce let stará moudra.

Náš mozek je složen ze tří částí.
1. Plazí neboli primární mozek (mozkový kmen). Je to nejstarší část našeho mozku a ovládá naši mysl pudovými instinkty, které nám pomáhají přežít. Nezaměňovat s intuicí. Ta je až na nejvyšší úrovni vývoje našeho mozku.
2. Savčí neboli emociální mozek (limbický systém). Je to část našeho mozku, která ovládá naši mysl na emoční úrovni.
Naše jednání na těchto dvou úrovních je animální a nevnímá změny prostředí ve kterém žijeme. Pudově a emočně reagujeme na situace, které se dají řešit jinak, ale my nejsme schopni je ovládat. Jsou uloženy v našem hlubokém podvědomí a naše ego se intenzivně a úspěšně brání jejich transformaci.

3. Lidský mozek (neokortex), je nejmladší část našeho mozku a je tím, čím se lišíme od ostatních živočichů. Problém je, že tuto část našeho mozku neumíme plně využívat a necháváme se ovládat animálními částmi našeho mozku.
Když se osvobodíme od animálního jednání naší mysli, lidský mozek (neokortex) nám poskytne možnosti, které kvalitu našeho života povýší do nové 5 dimenze.

K tomu abychom tomuto porozuměli, nám jako příklad poslouží Bible. Bible má dvě části. Starý a Nový zákon. Ve Starém zákoně je Bůh krutý, trestající, mstivý, prostě takový, jací byli lidé tenkrát. Lidé si stvořili Boha podle svých přestav a úrovně vlastního vědomí.

V minulem příspěvku jsem psal a úrovních našeho vědomí a tyto úrovně byly rozděleny hranicí 200 bodů. Vše pod 200 bodů je na úrovni Starého zákona. „Oko za oko, zub za zub“.

Vše nad 200 bodů je již podle Nového zákona. „Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.“ „Když tě někdo uhodí, nastav druhou tvář.“

Je velmi těžké se zbavit starozákonních hodnot a přijmout učení, které nám přinesl Kristus a předním Kršna, Buddha a po nich mnozí další, svatý Filip Neri, svatý František, Ghándí, Ossho a další.

Přesto většina z nás podléhá starozákonním přesvědčením. Mnozí z nás je rozumem odmítají, ale naše podvědomí se jimi stále řídí.

Naše mysl je temné bludiště, falešných představ a přesvědčení, kde jsme se ztratili, tápeme v této temnotě a hledáme cestu ke světlu.
Abychom se dostali z tohoto bludiště, potřebujeme k tomu mnoho životů. Mnoho zkušeností a poznání, které musíme poznat sami. Nikdo nám je nemůže předat. K osvícení nevedou informace, ale osobní poznání. To je nesdělitelné.

Přesto můžeme tuto cestu bludištěm urychlit. Nikdo to nemůže udělat za nás, ale můžeme si najít průvodce, který sice nezná labyrint našich myšlenek, ten máme každý vlastní a tudíž nám nikdo nemůže sdělit, kudy máme jít. Ale průvodce nám může pomoc tím, že zná nástrahy a pozná již cesty, které nikam nevedou. Může nám pomoc tímto labyrintem projít mnohem rychleji, než kdybychom šli sami.

Nebude nám říkat jak máme myslet, co máme a nemáme dělat, jak se máme chovat. To jsou informace, které nám pomohou vědět co chceme, ale nepomohou nám najít cestu k tomu co chceme.

Průvodce nám pomůže jen najít vlastní cestu, kterou nezná ani on. On neví kudy máme jít. On jen ví, kudy nemáme jít a podle čeho se máme orientovat v bludišti naší mysli.

Takto můžeme dojít mnohem dále a rychleji, než když se budeme řídit jen informacemi, kterých je všude kolem nás plno.

Všude nám radí kde kdo, kde co, ale chybí nám osobní zkušenost, jak tyto informace pro sebe využít a bez této zkušenosti tyto informace nefungují.

Dnes mnoho z nás již ví kam chce dojít, ale málo kdo ví, jak dojít tam kam dojít chceme.

pozn. Autorem článku je pan Miroslav Procházka

Úroveň svého vědomí si můžeme určit dle vlastního přesvědčení, což nebývá objektivní, nebo můžeme použít svalový test, nebo kyvadélko. Hodnocení našeho podvědomí takto, bývá mnohem objektivnější. Kyvadélko zná většina z nás.

Svalový test se provádí tak, že natáhneme před sebe pravou ruku dlaní dolů a dáme si otázku na ANO nebo NE. Potom levou rukou zatlačíme směrem dolů na konec paže.

Když myslíme na NE, pravá ruka neodolá tlaku levé ruky a poklesne.

Když myslíme na ANO, pravá ruka tlaku levé ruky odolá a nepoklesne.

Pak si stanovíme hodnotu své úrovně mysli a provedeme tímto testem kontrolu.

Řekněme, že jsme přesvědčeni, že naše úroveň vědomí je nad hodnotou 200. Myslíme na hodnotu 200 a provedeme svalový test. Pokud naše ruka odolá tlaku, je naše přesvědčení v souladu a můžeme přejít na vyšší hodnotu. Tak stoupáme stále výš, až dosáhneme hodnoty, kdy ruka tomuto tlaku neodolá. Tam kde naposledy tlaku odolala je úroveň našeho vědomí.

Pokud při hodnotě 200 naše ruka tlaku neodolá, snižujete postupně hodnoty až tam, kdy ruka tlaku odolá.

Když nejsme spokojeni s testovanou úrovní svého vědomí, je možné tuto úroveň zvýšit tak, aby jsme dosáhli té úrovně, která nám bude postačovat.

Snažíme-li se zvýšit úroveň svého vědomí tím, že myslíme jinak, dosahujeme tím jen minimálního vzestupu vědomí.

Davida Hawkins tvrdí, že za běžný život se úroveň člověka zvýší o 3 až 5 bodů. Ovšem pokud se rozhodneme pro vědomé cílené zvýšení úrovně našeho vědomí, můžeme dosáhnout zvýšení desítek i stovek bodů.

To co prožíváme není dáno okolnostmi které vstupují do našeho života, ale úrovní našeho vědomí. Vše co žijeme je stav naší mysli a neovlivňují to okolnosti, na které nemáme vliv.

Když zvýšíme hodnotu našeho vědomí, nebudeme prožívat to co nechceme a určíme si sami co prožívat chceme.

To zda jsme oběti života a nebo jeho tvůrci si můžeme určit my sami. Otestujte si hodnotu úrovně svého vědomí a posuďte, zda chcete na této úrovni existovat. Pokud ne, je mnoho způsobů jak tuto úroveň zvýšit.

20 – STUD
Na této úrovni pronásledují člověka myšlenky na smrt. Myslí na sebevraždu. Život nemá žádnou hodnotu.

30 – VINA
Pocity viny, neschopnost odpustit sám sobě. I na této úrovni jsou myšlenky na sebevraždu. Hodnota života je velmi nízká.

50 – APATIE
Pocit beznaděje. Stav bezmoci. Rezignace. Pocit, že nemůžeme ve svém životě nic změnit.

75 – SMUTEK
Stav žalu, smutku a prohry, deprese. Sebelítost. Pocit oběti.

100 – STRACH
Touha po jistotě. Strach z budoucna. Lidé na této úrovni vnímají, že jsou vším a všemi ohroženi..

125 – TOUHA
Úroveň návyků, závislosti. Touhy – po penězích, po moci, popularitě. Konzum a materialismus.
150 – HNĚV
Úroveň frustrace, z nenaplněné touhy. Nepřijetí osobní zodpovědnosti a obviňování druhých.

175 – PÝCHA
Pocit sebepřijetí, závislý na neobjektivním sebehodnocení. Potřeba povyšovat se a ponižovat druhé.

200 – ODVAHA
První úroveň uvědomění si vlastní zodpovědnosti za to co žiji. Sebereflexe. Hledání smyslu života.

250 – NEUTRALITA
Žiji a nechávám žít. Uvědomění si své hodnoty, bez vůle cokoli měnit.
310 – OCHOTA
Vědomí vlastní hodnoty. Na této úrovni vědomí se rozhodujeme k osobnímu růstu.

350 – PŘIJETÍ
Zde přijímáme zodpovědnost za to co žijeme v plné míře. Stáváme se tvůrci svých životů.
400 – MOUDROST
Propojení intelektuálního poznání s poznáním duchovním. K intelektu se přidává intuice.

500 – NEPODMÍNĚNÁ LÁSKA
Máme pro sebe tolik lásky, že ji nepotřebujeme přijímat, ale můžeme ji dávat všem kolem nás.

540 – RADOST
Vyrovnanost a vnitřní klid. Radost není euforie. Euforie je dočasná. Stav této radosti je trvalý.

600 – MÍR
Nesoudím, nehodnotím, jsem. Získání nadhledu na vše co se děje kolem nás.

700 – OSVÍCENÍ
Uvědomění si vlastní božské podstaty. Splynutí s absolutnem.

pozn. Autorem článku je pan Miroslav Procházka

Neměli bychom se zabývat tím co je a není pravda, ale tím jak na nás působí to co, nebo ten koho hodnotíme.

Položil jsem otázku. MOHU SI MYSLET TO CO CHCI ŽÍT? Odpověď je ANO!

Následuje další otázka. JAK?

Ať se mi v životě stalo cokoli špatného, je na mně jak to co hodnotím jako špatné přijmu. To že vnímám něco jako špatné je můj pocit, ale když přijmu vlastní zodpovědnost, mohu dojít k poznání, že to co jsem vnímal jako špatné, se mi stalo proto, abych se z toho poučil.

Mám dvě možnosti. Cítit se špatně, nebo dobře. Je to má volba. Vše špatné co překonám mne posílí. A překonat lze všechno co považujeme za špatné. Abychom to dokázali překonat, je třeba přijmou vlastní zodpovědnost. Já rozhoduji o tom co překonám a co mne zlomí. Kdy budu mít dobrý pocit a kdy špatný.

Každý špatný pocit můžeme změnit na dobrý. Nemůžeme změnit okolnost, ale můžeme změnit to, jak tuto okolnost vnímáme.

Jste tady jen proto, abyste byli, z žádného jiného důvodu. Nemáte žádné poslání než to, abyste si užívali života, abyste byli šťastní. Jediná věc, kterou potřebujete, je pouze být svým skutečným já. Don Miguel Ruiz – autor knihy Čtyři dohody.

Svět a lidi kolem nás nezměníme tím, že se budeme cítit špatně, ale tím, že se budeme cítit dobře. Existuje něco, čemu se říká Kolektivní vědomí. Toto vědomí je tvořeno našimi pocity. Každý z nás přispíváme do tohoto vědomí svými pocity a ty pak vytváří emoční klima na této planetě.

Nebudu se zde zabývat naší zodpovědností za to, co se děje na této planetě. Ale tím, že jsme zodpovědni za to, co se děje kolem nás.

Základem všeho jsou naše vztahy. Rodiče mají problémy s dětmi. Mohou za to děti. Děti mají problém s rodiči. Mohou za to rodiče. Partneři mají problémy mezi sebou. Může za to ten druhý. Neuvědomujeme si, že nemůžeme za to jaké vztahy mají ostatní k nám, ale jsme zodpovědni za to, jaký máme vztah my k nim.

Kdybys ty nebyl takový, já bych nebyl takový. Podmiňujeme své vtahy k druhým tím jací jsou oni. Ale naše vztahy jsou vždy takové, jací jsme my.

Jsme nešťastní, nemocní, nespokojení, nežijeme to co chceme žít a nevíme, že to můžeme změnit tím, že přijmeme vlastní zodpovědnost za to co a jak žijeme. Není důležité co nás v životě potkalo. Je důležité, jak jsme to co se nám stalo zhodnotili

Představte si paní, kterou jako malou znásilnil její otec. Je to pro ní celoživotní trauma. Ale i ona má na výběr. Nenávidět svého otce za to co jí způsobil. Nenávidět svoji matku za to, že ji neochránila a nenávidět sama sebe, protože nedokáže sama sebe milovat.

To není vymyšlený příklad. Tuto paní osobně znám. Rozhodla se nebýt obětí, ale tvůrcem svého života. Teď může žít tak, jako by se to nikdy nestalo. Ale musela přestat obviňovat otce, matku, sebe, osud, Boha, vesmír… Přijala vlastní zodpovědnost a začala myslet tak, jak chce žít.

Když ona dokázala překonat takovéto trauma, které si většina z nás neumí ani přestavit, může to dokázat každý z nás. Je třeba přijmout zodpovědnost za to co a jak žiji a pak mohu změnit vše a žít tak jak žít chci.

pozn. Autorem článku je pan Miroslav Procházka

Ten kdo se v dětství nenaučil číst a psát, musí v dospělosti někoho požádat, aby ho to naučil.

Málo kdo si uvědomuje, že jsme se v dětství nenaučili žít, a že bychom měli požádat někoho, kdo nám pomůže to umět.

Naučit se čist a psát je snazší než umět žít.

Když neumíme číst a psát, požádáme o pomoc. Když neumíme žít, myslíme si, že stačí, když si o tom přečteme a necháme si poradit..

Pokud nám nevadí, že neumíme číst a psát, není třeba žádat o pomoc.

Ale když nežijeme tak jak chceme žít, nespoléhejme se, že to dokážeme, když se budeme řídit tím co nám kdo poradí.

Je tomu tak proto, že se neřídíme podle našeho vědomí, ale podle našeho nevědomí. I když víme co máme a nemáme dělat, přesto to neděláme, protože v našem podvědomí máme uloženy programy, emoční bloky a nevyřešená traumata, které jsme z dětství přenesli do dospělosti a zapomněli jsme na ně.

To co jsme si v dětství uložili do svého podvědomí nás v dospělosti ovládá prostřednictvím emocí, které nedokážeme ovládat svým vědomím.

Každý z nás může sestoupit do svého podvědomí a s nevědomí stvořit vědomí.

Ti kdo dnes rozhodují o tom v čem a jak žijeme, jsou potomci rodičů, kteří nepřijali svoji zodpovědnost a oni pod vlivem svého nevědomí pak tvoří zákony a pravidle, podle kterých nás nutí žít.

Jestli je chceme kritizovat, musíme přijmout vlastní zodpovědnost a nepředat svým dětem to co jsme si přinesli z dětství. Jinak další generace budou žít stejně nespokojený život, jaký žijeme my.

Když se nám nelíbí jaké jsou naše děti, podívejme se na to jací jsme my a co jsme jim předali. Ne na vědomé úrovni, ale na té nevědomé.

Naši předci, kteří nedokázali přijmout zodpovědnost za své podvědomí vytvořili svět ve kterém žijeme. A my vytváříme svět ve kterém budou žít naši potomci. Pokud nepřijmeme zodpovědnost za to co nás ovládá na nevědomé úrovni, bude svět našich potomků stejně špatný, nebo i horší než ten náš.

Můžeme se zlobit na ty co byli před námi, ale pokud nic neuděláme, budou se ti po nás zlobit na nás.

 

pozn. Autorem článku je pan Miroslav Procházka